Princip Internetové komunikace

Než začnete vytvářet vlastní WWW stránky, je třeba, abyste znali alespoň základní principy Internetové komunikace.

Tento popis je mírně zjednodušen, ale pro tento kurz plně dostačuje.

Komunikace typu klient – server

Internetové stránky pracují na principu klient-server. Klient, v tomto případě internetový prohlížeč, pošle serveru, požadavek na konkrétní stránku. Server požadavek zpracuje a požadovanou stránku vyhledá nebo vytvoří a pošle ji zpět klientovi, který ji zpracuje a zobrazí. Aby si klient a server rozuměli, je definován nějaký protokol (obvykle HTTP viz níže), který celou komunikaci specifikuje. Mezi klientem a serverem není udržováno žádné trvalé spojení.

IP adresa

Každé zařízení na internetu je jednoznačně identifikováno svou IP adresou (internetový protokol). Jde o identifikátor, který je přidělen každému počítači, který je připojen do sítě. Pomineme-li mechanizmy jako je NAT, tak můžeme tvrdit, že každý počítač na internetu se dá dohledat podle jedineční IP adresy. V současné době jsou nejrozšířenější 2 verze protokolu IP (IPv4 a nastupující IPv6). Protokol IPv4 používá 32 bitový zápis adresy po jednotlivých oktetech oddělených tečkou, kde v každém oktetu je číslo od 0 do 255 dle nějakých pravidel (to není pro nás důležité). Taková adresa pak vypadá například takto: 192.168.0.1. Jelikož již je na světě tolik počítačů že je systém jedinečných adres IPv4 již vyčerpán, je definován nový protokol verze 6. Jeho adresy nejsou pro člověka na rozdíl od IPV4 moc čitelné. Adresa IPv6 je 128bitová a je zapisována jako osm hexadecimálních čtveřic oddělených dvojtečkou. Příklad takové adresy je zde: 2001:0718:1c01:0016:0214:22ff:fec9:0ca5. Z toho je zřejmé, že není možné si zapamatovat příliš mnoho takovýchto adres. Naštěstí to není potřeba, jelikož se využívá systém DNS, jak je uvedeno níže.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/IP_adresa

Kroky internetové komunikace

Vlastní komunikace na Internetu probíhá v následujících krocích (mírně zjednodušeno):

1) Počítač uživatele zašle do sítě požadavek, ve kterém specifikuje, že žádá o obsah nějakého webu například http://fzp.ujep.cz.

2) Vlastní data po Internetu neputují s "lidsky čitelnou adresou" typu http://fzp.ujep.cz, ale strojově přijatelnější IP adresou. Překlad mezi těmito dvěma typy adres provádí speciální server nazvaný Domain Name Server (DNS). Ten v našem příkladu přeloží adresu webu http://fzp.ujep.cz na strojově přijatelnou 195.113.140.8 (pro verzi IPv4).

3) Server tedy pošle požadavek na tuto webovou stránku dále do internetu (nejedná-li se o místní web), ale již nepožaduje http://fzp.ujep.cz, ale pro počítače jednoznačně určující IP adresu, tedy 195.113.140.8. Tento požadavek je zabalen do malého datového balíčku nazvaného paket.

4) Po cestě Internetem se paket pohybuje mezi jednotlivými směrovači (routery), které vědí, kde je cílový server a paket k němu směrují.

5) Cílový server po obdržení paketu připraví danou internetovou stránku (statickou či dynamickou) a pošle ji zpět žadateli. Tato stránka již bývá obsahově větší a pak se nevejde do jednoho paketu a je posílána ve více paketech. Z uvedeného je zřejmé, že v požadavku musí být i zpětná adresa, odkud požadavek přišel, aby jej server mohl poslat zpět. Tato zpětná adresa je opět ve formátu protokolu IP příslušné verze.

6) Když pakety s výsledkem dorazí zpět k uživateli, tak je daný program sestaví dle správného pořadí a z jejich výsledků sestaví internetovou stránku (jedná li se o požadavek internetového prohlížeče).

Naposledy změněno: Pátek, 17. ledna 2014, 09.37